Odpověď paní Mariann Fischer Boelové jménem Evropské komise
Právní předpisy Společenství stanoví požadavky na zpracování žádostí o podporu. Podle zásady sdíleného řízení jsou za řízení režimů podpor pro zemědělce zodpovědné členské státy a je na nich, aby provedly veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, že podpory budou řádně poskytovány, že se bude předcházet nesrovnalostem a že se budou nesrovnalosti postihovat. Tato odpovědnost zahrnuje i záruku toho, že dotace se vyplatí zemědělci, který na ni má nárok.
Hlavní zásadou přímých plateb na plochu je podle nařízení Rady (ES) č. 73/2009[1] to, že přímé platby se poskytují zemědělskému podniku, který řídí aktivní zemědělec podle definice v článku 2 uvedeného nařízení[2] bez ohledu na to, zda se jedná o vlastníka nebo o nájemce, a to podle plochy, na kterou lze poskytnout podporu. Důležitým cílem společné zemědělské politiky byla již v minulosti podpora příjmů aktivních zemědělců. Poskytování přímých plateb, ať již spojených s produkcí nebo jako nyní od ní oddělených, se nikdy nezakládalo na vlastnictví půdy, nýbrž na zemědělské činnosti, která je na této půdě prováděna. Tuto činnost může rovněž provádět nájemce a v takovém případě je tedy k podání žádosti o předmětnou podporu způsobilý on.
V poslední době se na mne obrací vlastníci zemědělské půdy v České republice se stížnostmi na způsob vyplácení zemědělských dotací EU. Problém spočívá v tom, že v České republice jsou tyto dotace vypláceny uživatelům zemědělské půdy a nikoliv vlastníkům. Uživatelé půdy přitom nemají pro získání nároku na zemědělské dotace EU povinnost doložit svůj nárok právním vztahem s majitelem půdy. V důsledku toho jsou zemědělské dotace EU v České republice poskytovány velmi pravděpodobně i subjektům, které na ně nemají skutečné oprávnění. Některé subjekty podnikající v zemědělství se tak fakticky bezdůvodně obohacují na úkor daňových poplatníků.
[1] Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 20
09, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 30, 31.1.2009).
[2] "Zemědělcem" se rozumí fyzická nebo právnická osoba či skupina fyzických nebo právnických osob, nehledě na právní formu skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů jednotlivých členských států, jejíž zemědělský podnik se nachází na území Společenství podle článku 299 Smlouvy a která vykonává zemědělskou činnost.
Evropská komise
Zdroj: Internetové stránky poslance Evropského parlamentu za ODS, pana Mgr. Hynka Fajmona. Odkaz na článek.
Zvěřejněno dne: 6. 11. 2009.