Svaz vlastníků půdy České republiky

Podání Evropské komisařce pro zemědělství a výživu paní Mariann Fischer Boel

V České republice je evidováno 4,2 mil. hektarů zemědělské půdy které vlastní cca 3,5 mil. občanů. Jako důsledek násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století a formou polistopadové transformace, je zemědělství České republiky založené z cca 90 % na užívání zemědělské půdy. K této závažné skutečnosti ještě přistupují nevyjasněné vlastnické vztahy k pozemkům v katastrálních územích. Převážně pouhé užívání zemědělské půdy, za ne zcela vyjasněných vlastnických vztahů a současná rozptýlenost pozemkového zákonodárství, přináší vlastníkům pozemků, jejich uživatelům a státu vážné hospodářské a ekologické problémy a jiné škody.

Zákon o zemědělství č. 252/1997 Sb., ve znění zákona č. 129/2003 Sb., a zákona č. 441/2005 Sb., a Nařízení vlády č.112/2008 Sb., o poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám, rozsáhlé nedodržují předpisy Evropského společenství a občany diskriminují omezováním jejich vlastnického práva v rozporu s Listinou základních práv a svobod čl. 11 a Ústavou.

Vlastníkům zemědělských pozemků není naplňován plný obsah vlastnického práva a uživatelům půdy jsou neprůkazně poskytované dotace z těchto důvodů:

1.
Zákon č. 252/1997 Sb., (dále zákon), v platném znění nevnímá vlastníky půdy a jejich vlastnictví. Veškerá práva jsou směrovaná na „ uživatele půdy“. Vlastnická práva pro potřeby zemědělství jsou směrovaná na uživatele půdy. V § 2 zákona je uváděn název „zemědělský podnikatel“, a od § 3 je uváděn název uživatel půdy ve smyslu podnikatele. Pojem uživatel půdy není v zákoně pregnantně vymezen. Český právní řád pojem uživatele nezná, kromě zákona o zemědělství. V ostatním právních normách, například v Občanském zákoníku je zaveden termín vlastník, nájemce, pronajímatele.
Toto právní oslabení vlastníka zemědělské půdy v zemědělském zákoně má vážné dopady pro stanovení podmínek čerpání dotací na projekty „Programu rozvoje venkova ČR“ a poskytování národních doplňkových plateb k přímým dotacím dle nařízení vlády č.112/2008 Sb. Žadatel o dotaci a platbu je povinen doložit způsobilou evidenci o ploše užívané půdy a prokazatelně uspořádané vlastnické (nájemní) vztahy, které souvisí s dotací. Za současných zcela nevyjasněných vlastnických a uživatelských vztahů k půdě neznají vlastníci hranice svých pozemků, nemají je přístupné a uživatelé půdy nemohou doložit zcela způsobilou evidenci o užívané půdě, na kterou jsou jim poskytovány dotace. Jedná se o dotace jak „programu rozvoje venkova“, např. doložit výměru pozemků pro zvýhodnění v oblastech LFA a Natura 2000 na zemědělské půdě, tak pro poskytování národních doplňkových plateb k přímým dotacím.

2.
Zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku č. 229/1991 Sb., v platném znění, měl zmírnit následky majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948-1989. Jeho snahou bylo také upravit vlastnické vztahy k půdě. V České republice byl po roce 1990 obnoven katastr nemovitostí pro každé katastrální území, kterých je cca 12 840. Přitom z historického hlediska byl až do roku 1939 stav evidence vlastnictví půdy, v tehdejším Československu, vysoce nadstandardní i z celoevropského hlediska. V těchto katastrálních územích je nutné po násilné kolektivizaci padesátých let minulého století vyjasnit a obnovit hranice pozemků, obnovit polní cesty, které za kolektivizace byly zničeny a vyjasnit a obnovit vlastnictví k mnoha pozemkovým parcelám, u kterých vlastník není znám. Katastr nemovitostí je nutné doplnit také o územní systém ekologické stability krajiny. Nástrojem jsou komplexní pozemkové úpravy, zpracovávané nyní podle zákona č. 139/2002, v platném znění. K 31. 12. 2008 je v České republice 4,2 mil. hektarů zemědělské půdy. Z toho jsou pozemkové úpravy zpracované pouze na 387 000 hektarech, tj. 9,2 %. Z 12 840 katastrálních území jsou pozemkové úpravy zpracované a vnesené do katastru nemovitostí jen v 914 katastrálních území ČR. Z tohoto přehledu je patrné, že na 3 813 000 hektarech zemědělské půdy jsou vlastníci půdy omezováni ve vlastnictví a uživatele půdy nemohou zcela zjevně doložit způsobilou evidenci pro poskytnutí dotací a plateb. Mnoho pozemků je tak užíváno bez právního důvodu. Pozemkové úpravy se zpracovávají od roku 1992. Postupují pomalu a jsou přerušovány. Většina finančních prostředků určených na pozemkové úpravy (na projekty k vyjasnění vlastnických vztahů k pozemkům a jejich vnesení do KN), se přesouvá na investiční realizaci technických opatření. Toto se děje opětovně právě v této době. Jsou případy odčerpání peněz na pozemkové úpravy i pro dotace zemědělcům.

3.
Pozemky vlastníků jsou také užívány bez právního důvodu ze zákona v rámci systému LPIS v uživatelských blocích zemědělské půdy. Uživatelské bloky půdy, (dle jejichž výměry se poskytují dotace), jsou sestaveny z pozemkových parcel vlastníků, ovšem bez jejich účasti. Hranice uživatelských bloků zemědělské půdy většinou nesouhlasí s hranicemi pozemkových parcel vlastníků, převážně v katastrálních územích bez pozemkových úprav. Vlastníci pozemků za těchto poměrů nejen, že neznají hranice svých pozemků a nemají je ani přístupné, ale dokonce většinou neví, kdo jejich pozemky obhospodařuje. Uživatelé si jejich pozemky vzájemně v blocích užívané zemědělské půdy dále směňují. Užívání zemědělské půdy uživateli, vždy nesouhlasí s registrovanými uživatelskými bloky půdy dle nájemních smluv s vlastníky, pokud jsou vůbec s vlastníkem uzavřené. Uživatelské bloky půdy jsou sestavovány bez účasti vlastníků a „proniknutí“ do internetového portálu LPIS je považováno za trestný čin. Vlastníci půdy nemohou svobodně nahlédnout a zjišťovat, v kterém bloku jsou umístěny jejich pozemky. Nemohou si zjišťovat, zda nedošlo na jejich pozemcích, v důsledku špatného hospodaření ke snížení úrodnosti půdy a k jejímu eroznímu ohrožení. Vlastníci pozemků, chtějí-li znát stav užívání jejich pozemků, musí zahájit řízení na jejich podnět prostřednictvím Ministerstva zemědělství ČR u příslušné zemědělské agentury. Takový administrativně-byrokratický přístup, je pro 3,5 miliony vlastníků rozptýlených i mimo republiku zcela nepřijatelný. Je záměrný a slouží k jejich omezení informovanosti a vlastnických práv.

4.
Zcela samostatným a vážným problémem jsou nájemní smlouvy. Je normálním stavem, kdy uživatel nedokládá právní důvod užívání pozemků, na které žádá dotace. Uživatel nedokládá, kdo je vlastníkem pozemků a zda všechny užívané pozemky má řádně pronajaté na základě nájemní smlouvy. Neobstojí výklad MZe ČR v dopise č. j. 9774/07-10000, ze dne 13. 4. 2007, že nájemní smlouvy lze uzavírat i mlčky. S tímto názorem se neztotožňuje ochránce veřejných práv a to na základě dopisu Sp. Zn. 3359/2007/VOP/DV ze dne 31. 10. 2007 v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu 30 Cdo 259/ 2000. Soud toto konkretizuje tvrzením, že „pokud se vlastník pozemku nebrání nastalému bezprávnímu stavu, neznamená to, že by již tímto konkludentně projevoval vůli tento bezprávný stav reparovat uzavřením určité, třeba nájemní smlouvy“.
Na pozemky užívané bez právního důvodu byly schváleny a uživatelům zemědělské půdy v ČR vyplaceny, za uplynulé období, miliardové dotace.

5.
Pozemkové zákonodárství nevytvořilo právní předpis, který by obsahoval hlavní pozemkové instituty pro jednotnou a komplexní úpravu pozemkových vztahů. Pozemkové normy jsou rozptýlené do různých právních předpisů, což ztěžuje možnost jejich třídění a poznávání a možnosti uplatňování zvláštností pozemkových vztahů v legislativě a v aplikační praxi („Základy pozemkového práva“ autor doc. JUDr. J. Drobník, CSc., 2005).
Pozemkové právo je obsaženo v cca 25 zákonech a ve značném množství rezortních vyhlášek a nařízeních. V každém tomto legislativním předpise je vlastnické právo dotčené ve prospěch práva užívacího. Následkem toho je půda zatížena věcnými břemeny a jinými zátěžemi, většinou bezúplatnými. Jako příklad zde uvádíme Občanský zákoník, zemědělský zákon, energetický zákon, vodní a horní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, myslivecký zákon, zákony o pozemních a elektronických komunikacích. V neposlední řadě jde o stále posilující zákon vyvlastňovací. V tomto legislativním prostředí vlastníci půdy nemohou vlastní půdu svodně užívat, požívat její plody a užitky, držet ji a nakládat s ní. Vlastník je tak podstatně omezen ve svobodné volbě využití svého pozemku. S odkazem na článek 11 Základní listiny práv a svobod dochází ve státě ke zneužívání vlastnického práva k pozemkům. Současný stav vyžaduje důslednou reformu pozemkového práva.


Očekáváme tedy revizi vyplacených dotací z důvodu nesouladu rozsahu a legitimity obhospodařované půdy, na kterou ji byly a jsou vyplaceny dotace z EU.


V Praze, dne 12. 7. 2009