Svaz vlastníků půdy České republiky

Adresář Diskuze Obchod Ubytování na farmě

Vyhledávání

Svátek slaví

Zbyšek a

Cite

Neděle, 20.5.2012 5:15

Studený máj, v stodole ráj.

Navigace

Počasí

Náhodná fotografie

Návštěvnost

Celkem přístupů:	171582
Za týden:	3171
Za den:	515
Online návštěvníků:	7

Informativní návod postupu

Informace Dopis panu Bc. Radimu Zikovi Memorandum k ochraně a obnově krajiny Jak vidí myslivost vlastníci honebních pozemků po 62 letech Přístupová dohoda Usnesení VII. valné hromady SVP ČR ze dne 20. 4. 2010 Vystoupení Ing. Františka Jandy, Vyvlastňovací zákon za hranicí ústavnosti (ze dne 14. 6. 2010)

Z diskuze

18.5.2012 20:44:36

rattayvaclav: Myslivecký zákon v praxi

14.5.2012 15:23:27

Janda: Českomoravská myslivecká jednota je ideový nepřítel vlastníků.půdy.

13.5.2012 20:57:47

Posluchač: Kdo musí rozhodovat v myslivosti.

12.5.2012 23:29:27

PETR: O svém pozemku a o jeho užívání může rozhodovat jen vlastník

12.5.2012 16:42:46

Jaromír Šolaster: Kdo musí rozhodovat v myslivosti.

3.5.2012 10:04:10

ave: Změna užívání půdy

2.5.2012 8:32:55

starý bača: dotace Vstup do diskuze

Úvodní strana > Informativní návod postupu

Jak vidí myslivost vlastníci honebních pozemků po 62 letech

Ing. František Janda, předseda Svazu vlastníků půdy České republiky

Ze všech stran myslivecké i občanské společnosti je slyšet, že myslivost ztrácí image a nachází se v krizi. Vyjadřujeme názor, že myslivost začala ztrácet kredit mnohem dříve.

Po roce 1948 nastává konec svobodné České a Moravské myslivosti na demokratickém základě. Mnoho myslivců, vlastníků honebních pozemků, bylo násilně přinuceno myslivost ukončit a odevzdat bez náhrady lovecké zbraně. Mnozí byli také uvězněni. Myslivci začali bezplatně užívat honební pozemky. Nastalo dlouhé období tak zvané „ lidové myslivosti“, které mělo skončit v roce 1989. Nestalo se tak. Myslivost se doposud plně netransformovala do demokratických poměrů a zákonitě tak její činnost musela dospět do současné krize. Tato krize je hluboká a projevuje se v oblasti legislativy nevyhovujícím zákonem č. 449/2001 Sb. (dále Zákon), v oblasti exekutivy při řízení myslivosti a v mysliveckých sdruženích a jejich zájmových organizací. Honební společenstva plní v praxi pouze formální funkci. Ve skutečnosti se většinou stala pouhým nástrojem mysliveckých sdružení. Členové mysliveckých sdružení, kteří jsou současně vlastníky honebních pozemků, je minimum. Jejich podíl na výměře honiteb je maximálně 10 %. Současní myslivci především v pronajatých společenstevních honitbách ani po 62 letech dostatečně nevnímají právo, nebo ho přímo potlačují:

Většině vlastníků honebních pozemků myslivci již dlouhodobě neplatí nájmy a řádně nehradí škody. Pokud se výjimečně hradí, tak v nepřiměřené výši. Přitom „Zákon“ v § 10 ukládá vlastníkům honebních pozemků celou řadu povinností. Jsme republikou především drobných vlastníků honebních pozemků. Jsou nás téměř 3 miliony, plátců daně z pozemků. Jestliže vlastníkům po celých 62 let myslivci neplatí řádně nájmy a nehradí škody, nelze pak od nich očekávat vlídný pohled na myslivost.
Vážným problémem zůstává vstup na honební pozemky vlastníků cizími osobami. Vstup na soukromé pozemky je například upravován Občanským zákoníkem, Stavením zákonem a Zákonem o pozemkových úpravách. Ve všech těchto případech musí být souhlas vlastníka se vstupem, nebo ve veřejném zájmu musí být vstup aspoň oznámen předem. „Zákon o myslivosti“ se tímto závažným problémem přímo nezabývá. Také posedy a krmelce jsou vybudovány na pozemcích bez souhlasu vlastníků a nové se souhlasem vlastníků pozemků se staví jen výjimečně. Vlastníci ale nesou za své pozemky zodpovědnost. Myslivecké společnosti také přijímají nové myslivce i ze vzdálených míst, mimo revír. Myslivce, kteří loví na jejich pozemcích, vlastníci většinou neznají. Pro vlastníky honebních pozemků jsou tak myslivci anonymními lovci zvěře, která se odchovala na jejich pozemcích.
Za zcela nepřijatelnou manipulaci považují vlastníci honebních pozemků přičleňování jejich pozemků do jiných honiteb bez jejich souhlasu. Podobně jako v zemědělství mnoho vlastníků mnohdy neví, kdo na jejich polích hospodaří, tak i vlastníci honebních pozemků nevědí, kdo na jejich pozemcích ve skutečnosti loví. Stále je mnoho pozemků užíváno myslivci bez souhlasu vlastníků. Výklad „Ochránce veřejných práv“, Sp. Zn. 3359/2007/VOP/DN, ze dne 31. 10. 2007, k těmto případům uvádí že, “pokud se vlastník pozemku nebrání bezprávnímu stavu, neznamená to, že by již tímto konkrétně projevoval souhlasnou vůli s tímto bezprávním stavem“.
Za zcela nešťastné lze považovat ustanovení „Zákona“ v § 12 o myslivecké stráži. Propojení občanské zájmové činností myslivců s policií „Zákonem“ je v demokratické společnosti zcela nepřijatelné. Toto ustanovení „Zákona“ připomíná veřejnosti předlistopadovou „ lidovou myslivost“ a většinou i v osobě strážce. Myslivecká stráž je například dle § 14 oprávněná na základě subjektivního podezření zastavit a prohlížet dopravní prostředky, vybírat pokuty, zadržovat osoby pro potřeby policie a uplatňovat další represivní opatření. Jsou případy i zneužívání odznaku pro jiné účely. Tato myslivecká instituce je veřejností vnímána velmi negativně. Pokud se v současné době volá ještě po posílení myslivecké stráže v rámci boje proti pytláctví, tak je to záměr zcela mylný a myslivost poškozuje. V boji proti pytláctví myslivecká stráž nikdy nemůže uspět. Nejúčinněji proti pytlákům v minulosti působilo a jistě i v budoucnosti bude působit spojení vlastníků honebních pozemků a myslivců.
Zásadním nástrojem omezování práva vlastníků honebních pozemků je „Zákonem“ stanovená minimální výměra honitby 500 ha. Z odborného hlediska výměra honitby kvalitativně zvěř neovlivňuje. Voláme po užším spojení myslivosti a vlastnictvím honebních pozemků. Toho docílíme především tím, že výrazně snížíme minimální výměru honitby. V zájmu spravedlnosti nejlépe na stav před únor 1948. Odpadlo by mnoho dnešních problémů, jako jsou neplacené nájmy a škody. Účinněji by se postupovalo proti pytlákům a určitě by se zvýšili stavy drobné zvěře. Myslivost by byla také příznivěji vnímána veřejností. Vlastníci honebních pozemků by měli být první, kdo rozhodnou o velikosti honitby, nikoliv nájemní myslivci.

Je zřejmé, že „20 let po listopadu“ má myslivost vážné problémy s právem. Půda již není „ veřejný statek“. Honební právo vychází z pozemkového práva a už vůbec ne z nájemného užívacího práva zemědělců. Při výkonu myslivosti dochází k rozsáhlému porušování práv milionům vlastníků honebních pozemků, daňových poplatníků. K nespokojenosti vlastníků honebních pozemků se přidávají i ochranářská hnutí, kterým veřejnost naslouchá. Svaz vlastníků půdy České republiky předpokládá, že současné kritické pohledy přispějí ke zvýšení sebereflexe myslivců.

Nastal čas změn. Nastal čas k ukončení 62 let trvající ztráty kreditu myslivosti. Vyzýváme proto zákonodárce, exekutivu i myslivce k dokončení transformace myslivosti na skutečně demokratickém základě.

Náhled pro tisk

7.7.2010 10:26:49 | přečteno 1324x | brozek